ZASVĚCENÉ VODĚ  2021

Do koupelen se chodíme umývat, čistit si tvář, odhalujeme se a „odhalujeme se“.

Jako běžný uživatel tak nějak chápu, co pro mě toto místo znamená, snažím se ale více pochopit, proč je mi tak blízké. Pocit bezpečí, soukromí, klidu a dennodenně absolvovaného jakéhosi rituálu, kterým začínám a končím den mě láká k představě, že tento prostor je o něco vzácnější, jak se na první pohled může zdát. V mých subjektivních zkoumáních přirovnávám koupelnu k svatyni zasvěcené vodě. V tomto případě vnímám vodu tekoucí z kohoutku jako na poslední surový živel (i když v tomto již zotročeném stavu), se kterým se člověk dostává pravidelně do kontaktu. Voda nás umývá, čistí nám tvář, odhaluje nás a „léčí“. Cyklus obsahuje „koberec“ – haptický obraz znázorňující vstup do jezera či toku, župan (rituální roucho) a 3 obrazy: tok, Artéská voda pod Masarykovým hájem, ledové oblaky nad Masarykovým hájem. Foto by ESTER SABIK